BLOG - Libor Bouček

Fotbalové vzpomínky

Blíží se EURO a tak začíná trochu lehce fotbalově myslet a vzpomínat. Někdy jsou ty vzpomínky lehce bizarní. Petr Škoda mi poslal naprosto unikátní video Jana Kollera v době jeho začátků. Tedy v době, kdy proběhl slavný transfer Smetanova Lhota - Sparta. Utkání Bohemka - Sparta je utkání, na které se nezapomíná. Už jen pro excelentní módu, která tehdy na pažitu frčela. Tohle video doporučuju i pro dámy. A sami v závěru při rozhovoru zjistíte, že fotbalisti patří minimálně na Matfyz! :-)

Rty z rána

Lucie si zakoupila zkrášlovací tyčinku, která zvětšuje libovolné části těla a aplikovala ji na rty. Moc to nevoní, ale funkčnost zaručena. Omluvte kvalitu fota, byla brzká ranní hodina a já příliš nestíhal pevně třímat ruce s aparátem. Lucie je výjimečná i tím, že zásadně celé ráno vysílá nahoře bez, což je doufám na fotografii patrné. Mimochodem je to magický zážitek...

Patrik nic neaplikoval, proto je rozdíl jasný. Mimochodem, mnoho lidí se shoduje, že Patrik má rty jako Gerard Depardieu, tak to posuďte...

Kamarád má restauraci...aneb nevýhodné přátelství!

Přemýšlel, kteří kamarádi jsou úplně nejhorší, co se týká profesí. Je jasné, že vynikající jsou lékaři, kteří pomůžou ve chvíli, kdy má člověk bolest, policisté, ve chvíli kdy člověk atakuje první příčky v silničním kanadském bodování, hoteliéři z Karlových Varů, když se blíží filmový festival, nebo úředníci na finančních úřadech denně. Kamarádství se prostě hodí a reciproční služby přátel každý z nás už mnohokrát zažil. Ale existuje práce, která je od kamaráda nevýhodná? Přemýšlel jsem, ale marně. Po víkendu jsem si ale jist. Jedna profese má až fatální následky.

Poslední měsíc jsem se rozhodl pomoci svému tělu. Objevil jsem běžící pásy, benche, činky, zpocené kolegy a přátelskou atmosféru pánských sprch pražského Balance clubu. K tomu jsem přidal tenisové tréninky s bundesligovou hráčkou a pot na celém těle se stal nedílnou součástí mé každodenosti. Byl jsem na sebe pyšný - konečně se pohybuju. Ani jsem nevnímal, že s novou fyzickou aktivitou šla hmotnost nahoru než opačným směrem, stačil mi až extatický pocit, že sportuju. Vyhýbal jsem se jídlům s kalorickými hodnotami, vzbuzoval posměšky u kolegů plastovou miskou s rajčaty a paprikou apod.

Pak jsem ale potkal kamaráda. Jmenuje se Mario a v Plzni na konci tramvajové linky 1 provozuje restauraci Pulcinella. (mno, restauraci, kamarád hoteliér tomu říká stan a okna chce otevírat šutrem, protože jinak to nejde.) Páteční večeře měla čtyři chody a vzhledem k vyčerpávajícimu popisu všch chodů to nešlo nesníst. Procestoval jsem kus Evropy a absolvoval spoustu restaurací, hospor, brasserií i jiných občerstvovacích stanic, ale přísahám, že lepší italskou kuchyni jsem nikdy nejedl. Nikdy v životě. Nevím, jak to ten  kamarád dělá.

Abch dokonal nevýhodné kamarádství, absolvoval jsem u něj ještě sobotní oběd a po jeho skončení jsem měl pocit, že dopravu z Plzně budu muset objednat Avii, neb do svého, jinak prostorného, vozu se nevejdu. Berte tedy můj dnešní blog jako gurmánskou pozvánku do nebes a to srovnávám i s jedinou michelinovskou restaurací u nás... Pulcinella v Plzni je fenomén a jakmile tam budete ptejte se po Mariovi. Ale nekamraďte se s ním příliš, nechcte-li se dožít až růžičkovských rozměrů... Mario - díky! Dříve relativně sympatický moderátor, dnes aspirující sumista!

Pete a Amny jsou víc než kamarádi

Zvláštní setkání... Muž, který by měl podle zákonů spíše sedět na samotce a zpěvačka, ze které už zbývá snad jen talent. A zároveň dva nejatraktivnější jedinci pro britský bulvár. Spolu na návštěvě. Pete Doherty a Amy Winehouse. Mimochodem video na youtube umístil právě Pete, který navíc na svém blogu píše, že dlouho nepotkal tak sympatickou holku... ajajaj... :-)

EMO crew

Dneska mě při poslechu ranní show naprosto zlikvidovalo pojednání členky skupiny emo o vlastnostech a povinnostech členů této početné komunity. Docela zajímavé a jestli je tohle skutečně emo, začínám se lehce bát. Budu rád, když mi pošlete názor na tuto krasavici inteligentní, která, a s tím souhlasím, bytostně odmítá oranžové paneláky... :-)

P.S.: Nejperspektivnější zaměstnání pro emo crew zdá se býti kominík...

Tohle zkousnout nedokážu...

Co se týká ekl-módy, kterou probíráme v dnešní afterparty, přišla i obrazová, naprosto vyčerpávající definice. Předpokládám, že se jedná o výšlap na adršpašské skály nebo na Macochu...lehce zvednutý kufr, ale stálá česká realita...

 No a v tomhle případě se musím přiznat...jak přišel muž s tímto vkusem k tak zajímavému kusu? Je-li to v jeho zubním skusu, okamžitě jdu si opravit pusu!

Hvězdný týden

Minulý týden byl ve znamení hvězd. Tajuplná Madonna zavítala na Evropu 2 a přiznám se, že mě překvapilo, že na ni při odchodu čekali jen dva fotografové a žádný fanoušek. Vzhledem k okolnostem jsem byl ale nakonec rád.

V sobotu se mi splnil sen. Coby pasivní fanoušek tenisu jsem v polovině devadesátých let hltal výkony Rakušana Thomase Mustera. Byl nepřekonatelný. Na antuce neporazitelný, jeho souboje s Bruguerou, Sanchezem nebo Beckerem braly dech. A najednou jsem s ním měl šanci stát na jednom kurtu. Absolvoval exhibiční souboj s Ctislavem Dosedělem a jen splnil představu o legendě. Byť šlo o sranda meč, dorazil na kurt s denním předstihem a před zápasem absolvoval dvouhodinový plnohodnotný trénink. A na kurtu to bylo vidět.

Navíc byl vtipný, rychlý a diváci to znamenitě odměnili. Jen škoda, že jeho zápas neměl úplně stoprocentní kulisu. Nevím, jaký tenista by centrkurt na Štvanici měl naplnit, když Muster naplnil maximálně čtvrtinu... Holt si máločejo umíme vážit.

K Musterovi na Štvanici korzoval ještě ženský fenomén letošního roku - Vera Zvonareva, lehce labilní Azarenka nebo Bohdan Ulihrach. Prostě pro fanouška tenisu přehlídka nedosažitelných vzorů. A člověk se s nimi míjel a občas konverzoval...nádhera..

A na konec hvězdných setkání jsem v sobotu v noci potkal Patrika a Leoše...ale to už je jiný, dlouhý a náročný příběh...do blogu se úplně nehodí... :-) i když, kdo ví... Hezký začátek týdne!