Bodyguard s osmi nohami: tarantule chrání drobné žabky, ty zase její vajíčka

Oproti obvyklým vztahům predátor–kořist mezi žábami a pavouky vědci v jedné noře v amazonském pralese zaznamenali soužití žabky tečkované a tarantule hrabavé. Tarantule fungují jako bodyguardi: odhánějí predátory žab (včetně jiných pavouků či hadů) a byly pozorovány i při útoku na zhruba 90cm užovkovitého hada. Žabky na oplátku chrání pavoučí vajíčka tím, že vyzobávají drobné bezobratlé—hlavně mravence—přilákané zbytky pavoučí kořisti. Proto jsou v tarantulích norách vítanými nájemníky.

Noční režim bez konfliktu

Oba druhy přes den zůstávají pod zemí a po setmění se vydávají za potravou. Dospělé samice tarantul při soumraku hlídají vchod do nory; žabky se později protáhnou kolem nebo pod pavoukem ven—bez útoku.

Žába je kámoš, né žrádlo

Tarantule se při rozpoznávání partnerů spoléhají na vibrace a chemické signály. Microhylidní žabky vylučují na kůži toxiny, které je činí nechutnými: mladí pavouci byly pozorováni, jak ulovenou žabku prozkoumají kusadly a zase ji pustí. Když vědci přenesli kožní látky těchto žabek na jiný druh žáby, který tarantule běžně loví, pavouci maskovanou kořist ve 4 z 5 pokusů odmítli. V dalších pokusech tarantule neublížily druhům žab, které vydávají zvuky (ty navíc při uchopení zůstávaly nehybné), zatímco němé druhy bez váhání ulovily. To nasvědčuje, že pavouci kombinují chemosenzoriku a vjemy vibrací k odlišení spojence od potravy.