Nick Jonas napsal dopis své nemoci: Někdy si představuji život bez ní

Na pódiu ho fanoušci znají jako člena Jonas Brothers, mimo světla reflektorů ale Nick Jonas denně řeší rozhodnutí spojená s cukrovkou. Ve čtyřiatřiceti letech napsal své nemoci otevřený dopis, ve kterém vedle vděčnosti za nalezenou komunitu přiznává také vztek a únavu z její nepředvídatelnosti. Text vznikl v rámci kampaně A Letter to Diabetes společnosti Dexcom, jejímž ambasadorem zpěvák je. Listopadová iniciativa vybízí lidi s diabetem i jejich blízké, aby popsali vlastní zkušenosti s nemocí.

Celý život

Jonas cukrovku oslovuje jako starého přítele, který ho provází už 21 let. Jejich pomyslný rozhovor podle něj probíhá neustále: při kontrole hladiny glukózy v telefonu, používání inzulinové pumpy nebo plánování jídla. Okolí si těchto drobných úkonů často ani nevšimne, pro něj však představují stovky rozhodnutí každý týden. Nejvíce ho po diagnóze zaskočilo, že ani pečlivý přístup neznamená mít vždy všechno pod kontrolou. Nemoc postupně narušila jeho představu, že si život dokáže přesně uspořádat. Za tuto zkušenost je částečně vděčný, zároveň jí ale některé věci zazlívá. „Jsou dny, kdy si říkám, jaké by to bylo žít bez tebe,“ přiznává v dopise.

Otevřenost mu ovšem přinesla i něco, co dříve postrádal: pocit, že někam patří. Ve škole i v dalších kolektivech se podle svých slov často cítil nepochopený. Změna přišla až ve chvíli, kdy začal sdílet život s diabetem 1. typu a poznávat lidi s podobnou zkušeností. Nechce přitom vyvolávat lítost. Svým příběhem chce oslovit zejména děti, které právě dostaly stejnou diagnózu a mají strach z budoucnosti. Rád by jim ukázal, že každodenní péče o zdraví může být součástí života, ve kterém si zároveň plní své sny.

Diagnóza

Na období před diagnózou zavzpomínal už v červenci 2025 v podcastu Podcrushed. Popsal výrazné hubnutí, velkou žízeň a časté návštěvy toalety. Tehdy ale nevěděl, co se s jeho tělem děje. Změny si všiml také starší bratr Joe. Když u bazénu uviděl, jak moc Nick zhubl, zavolal rodičům a upozornil je, že něco není v pořádku. Následovala návštěva lékaře a stanovení diagnózy. Právě vzpomínka na vlastní nejistotu dnes Nicka vede k tomu, aby o nemoci dál mluvil. V závěru dopisu slibuje, že bude svou zkušenost sdílet i nadále – aby se díky ní někdo další cítil méně osamělý.