MARTA JANDOVÁ & DIE HAPPY

Recenze „musicserver".cz:

Die Happy se rozhodli projít svůj materiál a vybrat ty nejlepší kousky. Povedlo se. Všanc tak dávají CD a dvě DVD.

Pár chybek se ale našlo: koncertní záznam není nikterak strhující (jakkoliv samotný koncert je slušný) a trochu otravné je i to, že mnoho písní se nachází na všech třech nosičích.

Marta Jandováje ústřední postava a základní stavební kámen Die Happy. V Česku to není nikterak extra profláklá kapela, v domácím Německu už má pozici mnohem lepší, což můžete ostatně na bonusovém DVD vidět na vlastní oči. Těžko říct, zda dcera Petra Jandy čekala, že její kapela, kterou v roce 1993 zakládala s Thorstenem Mewesem, se za šestnáct let dočká rekapitulace, z které budou prýštit písně pro obyčejného konzumenta hudby notorické.

Stalo se. Marta se v současné době zapisuje do širšího povědomí Čechů coby porotkyně v SuperStar, ale budeme dělat, že kompilace největších hitů jejího bandu koliduje s jejím působením v show čistě náhodně. Ostatně, jak už jsem předeslal, stejně jsou Die Happy hlavně kapelou našich západních sousedů, i když i u nás několikrát zahráli na festivalech. Mají image poměrně velké skupiny, jejich live show je navzdory tomu sice střídmá, ale zároveň stoprocentně profesionální. A hlavně mají Martu, která všechno bezproblémově utáhne, vlastní vynikající hlas a navíc umí komunikovat.

"Most Wanted 1993-2009" hned ze začátku nabídne tři nově nahrané verze starších hitů a pokračuje tradičním průřezem kariéry. Výborné písně, co nejsou vlezlé ani na stý poslech, se bohužel prolínají s těmi, které už jsou trochu otravné. "Love To Hate You" nebo "Supersonic Speed" jistě patří mezi největší zářezy kapely, ale jsou to v podstatě jednoduché rockové písničky bez momentu překvapení. Stojím si za tím, že nejpovedenější skladbou DH je "Goodbye" (navíc opatřena nápaditým klipem, který samozřejmě nechybí na DVD "Singles"), a ačkoliv se jedná o tu z popovějšího ranku, skvěle formaci reprezentuje. Spolu s "I Am" nebo "Slow Day" patří k tomu pomalejšímu a dokazuje jejich cit pro melodii. Die Happy totiž umějí napsat Martě píseň přímo na tělo. Vy tak máte pocit, že to celé nahrál živý a fungující organismus, a ne najatí hráči s koupenou melodií z databáze.

Koncert z Hamburku – první DVD – začíná panáčkem na povzbuzení. Poté už se kapela přesune do středně velkého prostoru a přehraje pětadvacet písní. Naživo je vše tvrdší, ztrácí se mnoho vychytávek, kterými jsou skladby obdařeny v originále, ale na druhé straně to vyvažuje syrová energie. Kromě kratičkého akustického setu uprostřed je tak k dispozici propařený klubový koncert, kde teplota dosahovala hodnot horečky. Marta je i při koncertním zatížení hlasově sebejistá a jen potvrzuje dobře známý fakt – umí zpívat. Není to ale koncert, který bych si chtěl doma znovu přehrávat. Nenabízí záběry, z kterých byste šli do kolen, nevtahuje vás do sebe, jen solidně zaznamenává vystoupení pro další generace. Tedy v případě, že další generace ještě budou používat zvuk 5.1.

Na druhém dévédéčku jsou pak všechny videoklipy. Originální momenty vlastní hned několik z nich, ale vtipu a načančanosti "Goodbye" nedosáhne žádný. Přesto je to příjemnější pokoukání než onen záznam z koncertu.

Die Happy nelze upřít, že svou kariéru zrekapitulovali uceleně a kvalitně. Svědomitě vybrané sklaby a jako bonus dvě DVD, to je luxus nejen pro fanoušky. V pěkně vyvedeném packu čekají uvnitř bookletu mimo mnoha fotek i čtyři stránky textu od Marty, Franka Hoffmanna a Marka Glasera (ovládáte-li však němčinu). Co se celkového provedení "Most Wanted 1993-2009" týče, je vidět, že mysleli hlavně na potenciální kupující. A tak je to správně.