Únava řidičů

Téměř polovina řidičů má osobní zkušenost s mikrospánkem za volantem. Přitom mikrospánek nepřichází jako blesk z čistého nebe – ospalost a zhoršená koncentrace ho vždy provází dlouho dopředu. Přesto velké procento řidičů pokračuje ve své cestě dál a na signály vedoucí k mikrospánku nereaguje. Únava může až za 20 % dopravních nehod, upozorňuje kampaň Ty to zvládneš pod záštitou Asociace Záchranný kruh.

Drtivá většina lidí ví, jak je nebezpečné řídit automobil pod vlivem alkoholu, ale neuvědomuje si, že řízení při ospalosti a únavě může mít stejně fatální důsledky. Přitom unavený řidič za volantem se chová a reaguje stejně jako řidič, který má v krvi přibližně jedno promile alkoholu, což je zhruba pět plzeňských piv. Posadí-li se tedy za volant unavený nebo vyčerpaný řidič, jeho počínání je stejně nezodpovědné, jako kdyby sedal za volant opilý.

Při prvních náznacích únavy by měl řidič okamžitě zastavit.

Tři až patnáct vteřin, během kterých člověk za volantem zcela vypne, může mít katastrofální následky, které si řidič a spolucestující mohou nést po zbytek života. Téměř polovina řidičů je ale přesvědčena, že se s únavou během jízdy dokáže vypořádat sama. Namlouvají si, že překonání únavy je otázkou síly vůle, což není pravda. Přesvědčení řidiče, že ovládá svou únavu, je pouhou iluzí. Naopak, únava ve skutečnosti ovládá jeho.

Unavený řidič má sníženou pozornost, pozdě reaguje a má také zhoršenou koordinaci pohybů. To vše může vést k tomu, že buď sám způsobí dopravní nehodu, nebo se mu nepodaří hrozící dopravní nehodu odvrátit.

Pětina řidičů klidně usedne za volant, i když se cítí unavena. U řidičů z povolání je to dokonce až 40 %. Jedná se o naprosto alarmující čísla svědčící o tom, že řada řidičů únavu za volantem hrubě podceňuje. Dlouhodobě nepomáhají ani takzvané „zlepšováky“, kolem kterých panuje celá řada mýtů. Káva, otevřená okénka, hlasitá hudba, energetické nápoje – nic z toho unaveného řidiče za volantem neprobere na dlouho. Pouze to o pár minut oddálí nástup mikrospánku.

Řešením jsou krátké, ale pravidelné zastávky, případně i zdřímnutí.

Cesta by nikdy neměla být lítým bojem s časem a už vůbec ne s únavou. Pokud řidič únavu cítí, měl by zastavovat zhruba každé dvě hodiny, procházet se, pravidelně a zhluboka dýchat, protáhnout se nebo, pokud to situace dovoluje, si i na chvíli zdřímnout.

Člověk není stroj a musí pravidelně odpočívat. A na rozdíl od stroje se výrazně hůře opravuje. Člověk, který před nehodou spěchal a nenašel pár minut na to, aby si udělal přestávku a odpočinul si, má pak najednou času dost. Léčba zranění z dopravní nehody se počítá na týdny, někdy i na měsíce, kdy je člověk vyřazen z běžného provozu. A to nemluvíme o těch, kteří si nesou následky tohoto spěchu po zbytek svého života. Nebo nedostanou druhou šanci vůbec…