Ben Cristovao: Nevadí mi prohrávat, zjistit, že na něco nemám

Ben Cristovao přijal výzvu Tomáše Zástěry a Zorky Hejdové a stal se součástí vysílání Evropy 2. Poslechnout v éteru si ho budete moci ještě následující dva čtvrtky vždy od 20 hodin. Při této příležitosti jsme se zpěváka rozhodli vyzpovídat. A bavili jsme se nejen o moderování a hudbě, respektive velkém blížícím se podzimním koncertu, ale také o jiu jitsu a o tom, co si Ben myslí o stále populárnějších zápasech celebrit.

Pokud se nepletu, jde o tvou rádiovou moderátorskou premiéru. Připravoval ses nějak?
Není to tak dávno, co jsme to se Zorkou a Tomášem vyhrotili do tohoto stavu, ale jo. Bál jsem se až moc velkých příprav, protože si myslím, že bych se nestihl něco konkrétního naučit. Ale udělal jsem si nějaký koncept, abych věděl, jakým směrem chci svoje moderování vést.

Můžeš nám prozradit, na co přesně se můžou posluchači těšit?
Moderovat budu tři čtvrtky a každý z nich bude mít své téma. Prvním bude hudba při milování, druhý čtvrtek se budeme bavit o hudbě na zlepšení nálady a celkově hudbě, která člověka dokáže dostat ze špatných chvil, a posledním tématem je hudba na vybrečení se.

Proč ses rozhodl roli moderátora zkusit? Bereš ji jako výzvu?
Řekl bych o sobě, že jsem docela „yes man“. Když před sebou vidím nějakou challenge, většinou do ni jdu, ať už jsem pro to kvalifikovaný, nebo ne. Nevadí mi prohrávat, nezvládnout nějaké věci, zjistit, že na něco nemám. Naopak mě baví ten proces okolo.

Nebojíš se třeba negativních komentářů?
Myslím si, že jsem jeden z nejpovolanějších lidí na špatný feedback. Nic si z toho nedělám, negativních komentářů jsem za život dostal spoustu.

A kdyby se naopak lidem tvé moderování líbilo a dostal bys někdy v budoucnu nabídku na pravidelné vysílání. Šel bys do toho?
Právě to slovo „pravidelnost“ mě děsí. Nemám ho rád, takže bych to asi nezvládnul.

Zobrazit dalších 7 fotografií

Kromě moderování v rádiu sis vyzkoušel natáčení nového pořadu pro Novu s Reyem Korantengem…
To bylo velmi zajímavé. Pořad měl nějaký koncept, který se ale poté, co jsem poznal Reye, trochu otočil. On je totiž strašně zajímavý člověk a lidé toho o něm moc neví. V pořadu mi Rey představuje svoje zajeté procesy, já do toho vstupuju a ukazuju mu, co dělám zase já. Z natáčení jsem odcházel se spoustou nových informací o Reyovi, měl jsem možnost ho za tu dobu opravdu poznat. A to teď mají i diváci.

V souvislosti s různými výzvami mě napadá… Tvoje sestra dělá stand-up. Nad něčím podobným jsi nikdy nepřemýšlel?
Vlastně jsem jakousi podobu stand-upu zkusil v rámci svých koncertů, abych pobavil lidi například během toho, kdy vypadl proud nebo byla potřeba pauza k vybalení nástrojů. Všechno potom stojí na zpěvákovi a na tom, jak si dokáže poradit s pozorností, která se v tu chvíli upíná jen na něj.
Zároveň ale tím, že za ségrou hodně cestuji a sleduji její práci na Netflixu, HBO a dalších kanálech, vím, co to obnáší být stand-up komikem. Není to o tom, že je člověk vtipný a sem tam se mu povede nějaký joke. Je to o tom, že každý den vystupuješ před lidmi v malých klubech, poloprázdných klubech, nebo dokonce prázdných klubech a učíš se. Vychytáváš vtipy, které fungují, naopak vidíš, které ne, a z toho si pak vypracuješ materiál pro velkou show. Je to daleko více práce, než si člověk dokáže představit a rozhodně to není něco, na co mám kapacitu nebo talent.

Když zabrousíme do hudby, dá se říct, že v tomto směru bude tvým vrcholem roku koncert v O₂ areně. Můžeš porovnat, jak ses na halu připravoval v roce 2019 a jak nyní? Poučil ses třeba z nějakých chyb?
Přesně proto O₂ arenu dělám znova. Jsem přesvědčený, že první koncert dopadl skvěle, ale zároveň vím, že je spousta věcí, které jsem chtěl udělat jinak. Chtěl jsem být více přítomný, více se napojit na lidi tam, což v tak velkém prostoru není jednoduché. Přestože jsem zažil spoustu show, které měly větší návštěvnost než vyprodaná O₂ arena, hala je specifická tím, že vidíš na všechny fanoušky sebe. Je to vlastně taková miska. Člověka to velmi rychle pohltí a v úžasu nad tím, jak je to obrovské, se dokáže rychle ztratit.
Teď bych chtěl s lidmi víc pracovat, líp si celý koncert užít. Dá se to, ale člověk to jako všechno ostatní musí trénovat. Bohužel, na tak velkou halu člověk netrénuje moc často, tedy pokud nejsi Ed Sheeran nebo Imagine Dragons. Takže já trénuju pomalu, jednou za tři roky. (smích)

Slyšela jsem i od jiných umělců, že říkali: hala super, ale koncerty v menších klubech jsou kvůli interakci s publikem lepší.
Rozhodně. Čím větší prostor, tím méně je koncert osobnější. Energie je jiná. Neřekl bych, že je lepší, ale prostě jiná. Je to neporovnatelné. Malá show bude vždy víc intenzivní, s lidmi na sebe budeme více napojení. Třeba brněnská Fléda je pro 600 lidí. Je tam nízký strop, a když je klub narvaný, nedá se v něm skoro dýchat. Všichni tu hudbu slyší stejně a já vidím i na člověka, který stojí úplně vzadu… Je jasné, že to je super. I hala má ale něco do sebe. Ta energie, to, že se tolik lidí potká na jednom místě. Je to zážitek.

Vzešel nápad na druhý velký koncert z tvé hlavy?
Řekli jsme si společně s týmem, že to chceme dát ještě jednou.

A můžeš nám trochu poodhalit, na co se můžou tvoji fanoušci těšit?
Nemám moc rád trailery. Bude to show a bude to úžasné. Lidi mi musí věřit, že to bude dobré. Kdykoliv člověka na něco navnadíš, vytvoří si v hlavě svou vlastní představu o tom, jak to bude vypadat. A ve skutečnosti to pak může být jinak. Takže nechci cokoliv poodhalovat.

Předpokládám, že na koncertě představíš svou novou desku, která vyjde na konci června. Jaká bude žánrově? Bude se blížit spíše novému singlu Ten vibe, nebo předchozímu popovějšímu Posílám Ti lásku?
Ten vibe je vyloženě letní song, proto jsem ho chtěl vydat ještě před létem. Album ale bude víc dark a hip-hopové. Ten vibe na něm bude jediná veselá věc, kterou jsem chtěl lidi na desku nalákat. (smích) Celkem na ní bude jedenáct písní.

Na předchozí desce jsi poprvé v kariéře spolupracoval s českým producentem. Bylo tomu tak i na novince?
Ne, spolupracoval jsem tentokrát se třemi zahraničními. Jeden je z Toronta, další z Ruska a z Německa.

„Nechci být v pozici amatéra, který je pod drobnohledem lidí, kteří se MMA sportu věnují celý život, a dostávat za to víc peněz než oni.“

Kromě hudby a natáčení máš spoustu dalších projektů. A děláš třeba také jiu jitsu. Jak se ti daří tohle všechno skloubit?
Občas mám dny, kdy je toho na mě moc a těším se na zimu, kdy mám většinou volno. Ale dá se to. Přes týden trénuji jitsu a mívám zkoušky s kapelou, o víkendech hrajeme koncerty nebo mám závody. Neměl jsem letos zatím jediný volný den, ani vlastně na narozeniny. Ale to určitě přijde.

Teď jsou populární zápasy celebrit. Ty máš za sebou jeden s Grznárem. Kdybys dostal nabídku, šel bys do toho znovu?
Tehdy šlo o hec, výzvu, která pro mě byla osobní. Ten člověk se opíral do veganství a já jsem to v hlavě neměl vyřešené natolik, abych to dokázal přejít. Chytil jsem se na to a výzvu jsem přijal. Nebyl to ale zápas pro diváky. Proběhl v gymu, pod dohledem profesionálních fighterů a rozhodčího. Nemyslím si, že mám takové skills, že bych se tím chtěl prezentovat. Samozřejmě je super, že do toho mí kolegové jdou. Někteří mají obrovský potenciál. Já jsem ale nikdy nemlátil lidi rád a dělat takhle brazilské jitsu pro širokou veřejnost není úplně ono. Nejde o sport, kterému lidi úplně rozumí, člověk to musí zažít. Musí být minimálně alespoň trochu ponořený do MMA, aby to chápal. Lidé si často myslí, že se zápasníci jen válejí po zemi. Nejsem si proto úplně jistý, jestli by se mi chtělo zápasit v jitsu nebo v grapplingu, což by byl ekvivalent toho, co bych pro diváky já dokázal udělat. Myslím si, že na to tady není publikum. A jít do postoje v zápase… Asi bych se mohl něco naučit, ale bylo by to amatérské a nechat koukat celou republiku na to, jak děláš něco, co ses naučil za půl roku nebo za rok mi připadá… Nevím, nechci to dělat. Nechci být v pozici amatéra, který je pod drobnohledem lidí, kteří se danému sportu věnují celý život, a dostávat za to víc peněz než oni.
Spíš bych rád vyhrál respektovaný světový závod v brazilském jitsu.

Jeden takový zápas tě čeká na podzim…
Ano, po koncertu v O₂ areně nasadím extrémně tvrdý trénink. Budu na něj mít už asi jenom měsíc, a potom odletím do Las Vegas.

Kromě jiného se věnuješ i pohostinství. S kamarády sis otevřel hospodu Výčep Kabelovna…
Tím, že jsem vegan, mám radost, když můžu lidem ukázat i jiný způsob stravování. Často jsem se o tom zmiňoval na sociálních sítích, chtěl jsem mít ale něco, kde bych to mohl reálně ukázat. Ukázat lidem, že si můžou zajít na pivo a k němu si dát utopence, nugetky, párky a další věci v rostlinné podobě a nic jim nebude chybět.

Jak do provozu hospody zasahuješ? Tvoříš třeba meníčka?
Přesně tak. Navzájem si schvalujeme obsah s kamarády, kteří jsou dalšími majiteli. Zároveň se snažím přivést k nám nové hosty, dávat o nás vědět skrze svá sociální média a vymýšlet produkty, které by mohly být pro lidi zajímavé.

Zmínil si, že vytváříš vlastní produkty. Kdy se na ně mohou těšit tvoji příznivci?
Venku už je Rum Cake, což je koláč ve skle, nekonečně trvanlivý cake, který je konzervovaný alkoholem. V blízké době vydáme pod mojí značkou Timba další dva cakes a čeká nás náš největší release pod názvem Fantastic Mushrooms Jerky. Jsou neuvěřitelné.

A otázka na závěr. Hodně cestuješ. Je nějaká země, ve které jsi ještě nebyl a kam by ses rád podíval?
Rád bych se vrátil na Nový Zéland, který jsem neprozkoumal celý. Byl jsem tam dva a půl týdne a bylo mi tam nádherně. Jde o extrémně konzervované místo, jsou tam velmi přísní. Pláže jsou relativně netknuté, což z Nového Zélandu dělá jedno z nejhezčích míst. Nejsou tam žádná lehátka, žádné hotely jako v jiných podobných destinacích. A moc rád bych se ještě podíval na Kostariku.