Právě vysíláme

Rybičky 48

Čeští rock’n’rolloví bozi, co ještě rozhodně nejsou starý!

17 let na scéně, 6 vydaných desek, desítky videoklipů, žádná velká ponorka, žádná výměna členů! V čem tkví úspěch Rybiček 48? Jak je možné, že si Kuba, Michal, Ondra a Petr ani po těch letech nelezou na nervy? I to chci v novém Speciálu Evropy 2 zjistit!

„V Kutný Hoře hrozně chyběla punk-rocková kapela, která třeba ani nebude moc umět hrát, ale nebude se za to stydět. Tak jsme dali s Ondrou a Petrem dohromady Banánový rybičky a oni se líbily víc než všechny další kapely tady. Až později jsme se přejmenovali na Rybičky 48,“ vypráví mi o začátcích kapely frontman Kuba Ryba na terase svého rodinného domu. Z Kutné Hory neodešel, to město má rád. S novopečenou manželkou Dominikou si tu před dvěma lety pořídili jednopatrový domeček a společnost jim dělají celkem čtyři pejsci – každý jiné rasy. Jednoho zachránili před životem na ulici a přivezli si ho až ze Srí Lanky. V domě bydlí i Kubův nejlepší kamarád Marvin. Stará se o psy, když je pán domu pryč, a Kuba i Dominika jsou moc rádi, že ho tam mají. „Jsem rád, když mám kámoše u sebe. Dřív nás bydlelo v jednom bytě asi sedm. Teď sem kámoši dost často chodí, ale už to nejsou ty velký pařby do pěti do rána.“

Atmosféra v Kutné Hoře je příjemná a maximálně uvolněná. Všichni psíci jsou hodní, Dominika odpočívá v houpací sítí na zahradě, Kuba s úsměvem kouří cigaretu a já mám pocit, že jsem se ocitla spíš v domě hipíka než rockera. Jak ovšem sám KubaDominikou přiznávají, oni vlastně tak trochu hipíci jsou. Ačkoliv volný čas tráví rádi doma, na společnost jsou zvyklí  a na zahradě dokonce plánují mini pódium, kde budou s kámošema hrát a zpívat. Na terase se suší bylinky, voní šalvěj a i celkový interiér domu má hippie nádech. Místnosti zdobí hodně dárků od kamarádů a suvenýrů z exotických cest.

 

Při rozhovoru s Kubou nehrozí strohé odpovědi. Mluví rád a dlouze, ale naštěstí neplácá. Na jednu z mých otázek má ale odpověď jasnou a celkem i stručnou. „Jaký je recept na to, aby vám to v kapele spolu tak dlouho vydrželo?“ „Prostě nesmíš být kretén,“ odpovídá. Všechny problémy se Rybičky snaží řešit v klidu, ega už dávno potlačili a hned na začátku si řekli, že když někdo ucítí, že už není šťastný, zkrátka odejde.

„Musíme jet, nebo se tam kluci nalijou,“ říká Kuba, když vyjíždíme k baru v Kutné Hoře, kde měla kapela své vůbec první vystoupení. Před vchodem už čekají všichni členové kapely společně s manažerem Martinem. Na baru si pak dávají panáka a vtípky padají ze všech stran. Je jasně vidět. že i humor tuhle kapelu spojuje. Ačkoliv je v místnosti tma, všichni mají na očích černé brýle. O žádnou „schýzu“ ani přehnanou image se ale prý nejedná, prostě už na to jsou zvyklí. Kluci vypráví o svých holkách a manželkách, všichni jsou šťastně zadaní. Petr dokonce svou partnerku požádal o ruku na Kubově svatbě. Nejmladší Michal se rozhodne vyznat lásku své přítelkyni přímo do kamery, ale řekne to tak zarputile a s takovým nasazením, že zbytek kapely neudrží smích. „Po tomhle už tě chtít nebude,“  řehtají se.

Kapela nás pozve na zkoušku nového songu, který ještě nemá název. Vydáváme se k Petrovi, který bydlí kousek od Kuby a má doma zkušebnu a nahrávací studio. Po venkovním cigárku se kluci zavírají do malé zelené místnosti a hrají pro nás jejich další možný hit. „Zkusíme to od déčka. Začni znovu.“ Zvuk v malé místnosti je tak hlasitý, že si člověk říká, jak je možné, že po těch letech kluci ještě neohluchli. Po chvíli necháváme kapelu pracovat a loučíme se. Uvidíme se v Ostravě!

Cesta z Prahy do Ostravy je dlouhá, ale stojí za to. Kluci tam totiž zahrají svůj poslední koncert pod širou oblohou před podzimním turné Zamilovaný/Nešťastná 2. Na vystoupení jezdí společně dodávkou, prý je to tam někdy dost na palici… 🙂 Před samotným koncertem probíhá zvukovka, na kterou dohlíží manažer Martin, který je s kluky už před deset let a jsou pro něj jako rodina. „Slavíme spolu narozeniny, svátky, jezdíme na dovolený. Jsme si fakt blízcí.“

 

Samotný koncert je pak ve znamení velké rockové show, na které nechybí ani ohně ze všech stran. Několik plamenů dokonce vyšlehne i z Kubovy kytary. „Žádné zranění se ještě nestalo. Jen jednou jsem omylem lehce ožehnul bundu jednomu klukovi. On se tomu pak naštěstí zasmál,“ říká mi pak Kuba v backstagi.  To, že kluci dávají do koncertu všechno, je jasné. Frontman výborně komunikuje s publikem, Ondra bubnuje jako o život a skvělý pohled je i na Michala, který se to na pódiu vážně nebojí rozbalit a skáče s kytarou na všechny strany. Několikrát jde skoro do provazu a to chce také velkou odvahu. Jak ale kluci tvrdí: „Tohle je Rock’n’Roll, vy bu*ny!“ 

A velké přání Kuby Ryby? Dát si jednoho dne panáka s někým, kdo v době, kdy začali hrát, ještě ani nebyl na světě! Před několika lety za ním totiž přišla fanynka, co čekala chlapečka a všichni kluci se jí podepsali na těhotenské břicho. Jestli se tedy někdy v budoucnosti stane, že tehdy ještě nenarozený kluk za kapelou přijde a bude si moct s nimi vypít něco ostřejšího, bude mít Kuba fakt velkou radost!

Foto: Besim Mehinbašič, Jan Faukner

Barbora KoubováBarbora Koubová16. října 2019 9:10